Toužimská příčka - polní opevnění z 2. svět.války
Toužimská příčka - zbytky polního opevnění z r. 1938
Pochodující na 30 km trase (a vlastně i na 20 km trase) narazí v místě setkáná 20 a 30 km trasy pod Branišovským vrchem na pozůstatky polního opevnění zbudovaného v době podzimní mobilizace (23.9.) v roce 1938. Jsou zde ještě patrné dva okopy pro stojící střelce (nebo pro klečícího - je nutno provést průzkum) spojené zákopem s využitím přírodní deprese.
V těchto místech totiž probíhala trasa tzv. Toužimské příčky, někdy nazývané též spojka Kadaň- Toužim-Hradiště. Je to část linie I. Hlavního obranného postavení (I. HOP) vedeného od obce Boč u Klášterce n. Ohří, směrem k Lázně Kyselka, Andělská Hora, Bochov, Mirotice, Toužim, Dobrá Voda, Úterý, Hlaváčkův mlýn pod obcí Dlouhé Hradiště, které spojovalo již vybudovaná lehká opevnění v prostoru Ústí n/Labem – Bílina - Kadaň s opevněním v prostoru Hlaváčkova mlýna v údolí Úterského potoka.
V taktických plánech čs. armády měla tato obranná linie přehradit nástupové směry od západu do nitra státu, a dle původního záměru mělo i zde být zbudováno lehké opevnění.
Prvním pokusem bylo vytyčení zmíněné obranné trasy. Vytyčení bylo připraveno jak pro polní (zákopové) opevnění, tak pro první variantu opevňování s použitím konstrukce LO z léta r. 1936. K výstavbě ale v r. 1936 nedošlo z kapacitních a finančních důvodů.
V r. 1937 byla linie Toužimské příčky znovu prozkoumána, tentokráte ve prospěch nové konstrukce LO z ledna r. 1937( známé jako „řopíky“). Vytyčení stanovišť LO ale nebylo provedeno. Důvodem byla opět kapacitní a finanční potřeba zajistit výstavbu tohoto nového typu LO v důležitějších místech. Opět to byla Plzeňská čára, která byla posílena novým LO, ale také ostatní čáry již vybudované v r. 1936 a bylo stavěno i v mezerách opevnění z r. 1936.
Vzniklo tak mnoho stavebních úseků LO, které lze z větší části nalézat dodnes (popisováno v mnoha publikacích o LO, či na www.ropiky.net ).
Výstavba Toužimské příčky byla znovu odsunuta, tentokrát až na jaro r. 1938.
Po tzv. anšlusu Rakouska v březnu 1938 byly prostředky a kapacity vyčleněné na tuto linii předisponovány na doplnění mezer v již vybudovaném opevnění z r. 1937 a výstavba Toužimské příčky byla opět posunuta a to až na jaro 1939. Další vývoj událostí v roce 1938 způsobil, že dlouho připravované opevnění Toužimské příčky lehkým opevněním se nakonec nerealizovalo ani z části.
Při mobilizaci tento prostor obsadili vojáci 1. praporu plzeňského 18. pěšího pluku a urychleně budovali toto polní opevnění v celém přiděleném prostoru Toužimské příčky, tj. od Hlaváčkova mlýna po Mirotický vrch u Toužimi. Zde byl současně předěl mezi 18.p.pl. a 5. hraničářským praporem, který obsazoval zbylou část až po zmíněnou obec Boč.
Zákopy a ženijní úpravy prováděli vojáci až po zaujetí postavení ve zmíněné linii Toužimské příčky. Práce se prováděly v celé délce této linie. Byly prováděny jak vojáky samotnými, tak i za pomoci civilistů z nejbližšího okolí linie. Práce započaly po rozvinutí vojska od 25. září a pracovalo se až do 30. září. Po přijetí tzv. Mnichovského diktátu byly práce přerušeny, a tak ani toto polní opevnění není dobudováno v celém rozsahu.
V současnosti lze nalézt zbytky zákopů převážně jen v lesních partiích, neboť na polích a lučinách byly zákopy většinou již zahlazeny.
Když si v prostoru křižovatky okresní silnice Vidžín – Branišov – Dobrá Voda – Bezděkov uděláte malé výlety do okolí, narazíte vždy u paty svahů, nebo na vrcholech úbočí na další zákopy a střelecká postavení. Podobně i v levobřežních svazích údolí Úterského potoka.
V roce 2010 byly zákopy na katastru městečka Úterý i předmětem archeologického výzkumu studentů katedry archeologie západočeské univerzity v Plzni.
Další informace o Toužimské příčce a Plzeňské čáře získáte např. v edici Pevnosti, sv. 28, Plzeňská čára, vydavatel ing. Jan ŠKODA – FORTprint, 2006, (www.pevnosti.cz), autoři: Josef Frančík, Vladimír Bednár, Oldřich Gregar, Milan Jenčík, Josef Poljak, Ivo Vondrovský